Volná krajina
Revitalizace pramenišť a rašelinišť v Malém Boru Foto: Vojta Herout, www.nafotime.cz

Revitalizace pramenišť a rašelinišť v Malém Boru

Až třetina Šumavy bývala v minulosti zavodněná, později však byla voda z více než poloviny této plochy různými způsoby rychle odváděna. Nejvíce se to dotklo rašelinišť – těch je nyní odvodněných až 70 procent. To má bohužel neblahý vliv jak na schopnost šumavské krajiny hospodařit s vodou, tak na fungování rašelinišť a biodiverzitu celé oblasti.

Vrátit krajině její původní podobu si klade za cíl přeshraniční projekt Život pro mokřady/Life for Mires. A jedním ze 47 dílčích projektů je i revitalizace u Malého Boru. Obnoveno zde bylo kdysi velké prameniště a navazující rašelinné mokřady v kotlině Křemelné na území Národního parku Šumava. Celkem se zde zrušilo 2,4 kilometru odvodňovacích kanálů. Drobné potoky v délce téměř jednoho kilometru, které byly více jak 60 let uvězněny v síti hlubokých kanálů, byly navráceny do svých původních tras.

Pokračující samovolná proměna v přírodní mokřad bude trvat ještě řadu let, ale již nyní se rozdrobená prameniště zpátky zavodňují a propojují, obnovené mokřady drží vodu a ochlazují krajinu.

Přínosy adaptačního opatření

 
Co opatření řeší
Z pohledu klimatu mělo dříve provedené odvodnění lokality Malého Boru dva nepříznivé efekty: ztenčila se nebo zcela zmizela vrstva akumulované rašeliny, jejímž rozkladem se do ovzduší uvolnil dosud vázaný uhlík. Došlo také k rozkolísání vodního režimu, snížila se schopnost mokřadů akumulovat vodu, a naopak se zvýšila ztráta vody rychlým odtokem přímo do vodního toku. Voda za tání nebo větších srážek rychle odtékala pryč a v suchých obdobích v krajině chyběla.

Hlavním cílem projektu proto byla obnova přírodě blízkého vodního režimu celé lokality a zlepšení stavu zdejších rašelinných mokřadů a významného plošného prameniště. Očekává se ústup expanzní borovice lesní v blatkovém boru, navrátit se sem naopak má původní a chráněná borovice blatka, která je v lokalitě již dnes je k vidění.

V dnešní době je obnova pramenišť a mokřadů záležitostí hlavně chráněných území a okrajových regionů. Je třeba ji posunout do využívané a osídlené krajiny všude tam, kde je to možné. Velkým limitem této snahy je vysoký podíl pozemků v soukromém vlastnictví, na kterých se revitalizační plány daří jen těžko prosadit. Možnost ukázat vlastníkům, jak bude revitalizace ve finále vypadat a jakým způsobem může ovlivnit jejich hospodaření, může mnohdy zvrátit projednávání ve prospěch konkrétního záměru. Často se jich totiž dotkne méně, než předpokládají. Právě to lze ukázat na šumavských lokalitách.
 
Jak to funguje
Revitalizace obnášela kompletní zrušení odvodňovacích kanálů a převedení vody do mělkých, přírodě blízkých koryt a přirozených tras odtoku. Kanály jsou dnes zablokované kaskádou dřevěných hrází obsypaných hlínou a co nejvíce vyplněné dostupnou zeminou či kmeny z prořezávek dřevin. Zemina získala správa parku hlavně z břehových valů, které zde zůstaly po vyhloubení kanálů. Zablokovaný je rovněž bývalý náhon, jenž drénoval blízký blatkový bor. Nadbytek vody z kanálů je na vhodných místech převedený do prostoru mokřadů. Potoky jsou vyvedené z kanálů zpět do svých původních tras s nově vytvořenými mělkými koryty, nebo do vhodné trasy s ponecháním volného odtoku a spontánním tvarováním koryta.

Technická dokumentace revitalizační stavby vychází z Koncepce revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť a ze zavedených technologií a postupů. Využívá osvědčený koncept cílové hladiny podzemní vody, díky kterému nejsou mokřady zavodňované chaoticky, ale hladina podzemní vody se vrací na původní úroveň blízkou přírodnímu stavu před odvodněním. Zvýšení a stabilizace hladiny podzemní vody je výchozím stádiem pro další samovolnou obnovu území.

Již necelý rok po revitalizaci je na lokalitě patrné výrazně vyšší zamokření terénu v důsledku zvýšení hladiny podzemní vody. V prameništi se opět drží voda a jednotlivé části se propojily v jeden celek. Podařilo se také vrátit pohyb vody v mokřadu do původního směru, který zde byl před odvodněním. Všechny 4 obnovené potůčky vytékající z pramenišť dnes již tečou mělkým korytem a přírodní odtokovou trasou. Nejsou patrné žádné známky nežádoucí eroze do dna, naopak se objevují první ostrůvky mokřadních rostlin kolonizujících vyvýšené části dna a zvyšujících tak samočistící schopnost i diverzitu toku. Břehy potoků i navazující otevřené mokřady záhy po revitalizaci objevili ptáci jako bekasina otavní a kulík říční.

V současné době přichází další etapa, kdy se po obnově vodního režimu očekává již samovolné zlepšení stavu mokřadních biotopů a postupná obnova lučních rašelinišť. Aby bylo možné vyhodnotit úspěšnost revitalizace, jsou na lokalitě kromě hladiny podzemní vody měřeny také půdní vlhkost, průtoky a na trvalých plochách jsou sledovány změny ve vegetaci. Na první výsledky je ale ještě příliš brzy, většinu změn lze objektivně hodnotit až po více letech.
 
Původní stav
Svahová prameniště a rašeliniště v lokalitě Malého Boru byla v minulosti opakovaně upravena a odvodněna. Menší zásahy provedli místní obyvatelé dnes již zaniklé obce Malý Bor, dosud jsou zde pozůstatky dvou náhonů z Křemelné. Další razantní úpravy vodního režimu prováděly vojenské složky, protože oblast byla součástí Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda. Odvodnění mělo podobu husté sítě hlubokých kanálů, které podchytily plošná prameniště a svedly vodu přímo do řeky. Následoval výrazný pokles hladiny podzemní vody, potoky zcela změnily směr a rýhy se na svahu vymlely do velké hloubky. Tím se snížilo zasakování vody do půdy a zrychlil se její odtok z lokality.

Původně velká celistvá a zvodnělá plocha pramenišť se zmenšila a zbylo jen pár míst, kudy ještě voda stoupala nahoru. Někdy dokonce podzemní voda vyvěrala přímo na dně kanálů i víc jak metr pod okolním povrchem, místo aby vystoupala k povrchu půdy, tam se rozlila v mokřadu a chvíli zdržela.

V důsledku změn ve vodním režimu postupně degradovala také rašeliniště, ztrácela vodu a na většině míst zmizela i rašelinotvorná vegetace na povrchu. Otevřené plochy kdysi rašelinných luk zarostly náletovými dřevinami. Odvodnění částečně postihlo i sousední údolní blatkový bor, který leží v klidové zóně národního parku, a vedlo k jeho zrychlenému zarůstání a expanzi borovice lesní na úkor borovice blatky.
 
Údržba
Žádné z provedených opatření nevyžaduje trvalou následnou údržbu. Klíčem je obnova vodního režimu do takové podoby, aby se biotop mohl do přírodě blízkého stavu dostat samovolně. Pouze v prvních dvou až třech letech po revitalizaci jsou obvykle zapotřebí dílčí opravy a doladění pohybu vody. Náklady jsou minimální, jde o částky kolem pěti až deseti tisíc korun. Na Malém Boru se plánují v letech 2021 až 2023, a to zejména při dobrovolnických akcích pro veřejnost – takzvaných Dnech pro rašeliniště.
 
Proč to není jinak
U jednoho z revitalizovaných potoků se zvažovalo, zda by bylo možné jeho puštění do původního směru odtoku v celé délce. Lokalita byla totiž hůře přístupná, toto řešení proto vycházelo lépe z ekonomických důvodů. Nakonec ale byla část koryta zformována bagrem. V terénu byly totiž změny způsobené vojenskou technikou a existovalo riziko, že samovolně vzniklý tok bude mít nepřirozenou trasu.
 
Největší výzvy a překážky
Největší výzvou je vždy obnova pramenišť, kde se musí vzhledem ke zranitelnosti terénu pracovat velmi šetrně, a přitom důkladně. Použití bagru zajišťuje dokonalé zrušení odvodňovacích kanálů bez rizika jejich zpětného vymletí, na druhou stranu je bagr limitován špatnou přístupností mokrého terénu. Je proto vždy nutné najít kombinaci vhodného času a dobrého výběru přístupů. Nezbytná je také lehká technika a šikovnost bagristy.

Výzvou bylo také zrušení hlubokých erodujících rýh na větším svahu pod prameništěm, kde byly vysoké nároky na přesnost práce a dokonalé zablokování kanálů. Nemalou výzvou jsou i místa se zbytkovými populacemi vzácných druhů, která nesmí být poškozena. Navíc se práce musí podařit na první pokus, neboť následné opravy jsou špatně proveditelné a destabilizují celý systém. Někdy je dokonce již ani provést nelze, neboť místa se kvůli zavodnění stávají pro techniku zpětně nedostupnými.
 
Zkušenosti z provozu
Příjemným překvapení na Malém Boru byla rychlá reakce hladiny podzemní vody na zrušení odvodňovacích kanálů a celkově rychlá regenerace prameniště včetně vegetace. Sonda umístěná v pramenné části zaregistrovala změny hladiny podzemní vody v řádů dnů. Nové porosty se objevily prakticky v řádu týdnů po provedení terénních úprav. Práce v pramenné části musely mít dobrou logistiku a navazovat, neboť každé provedené opatření limitovalo postup techniky.

Nepočítalo se s jedním novým odtokem z pramenné části, který nešlo za stavu fungující drenáže odhalit. Ukázal se až díky reakci biotopu na revitalizaci.

Zcela spontánní byla práce bobra evropského, který se do projektu „zapojil“ na jeho konci. Revitalizace lidská a bobří na sebe navázaly – lidé pracují na svahu, který bobra neláká, naopak v ploše větších toků je možné mu práci přenechat.
 
Kolik to stálo
Náklady projektu byly 1 835 252 korun včetně DPH. Zakázku realizovala firma ze západočeské Toužimi, kde se mnoho lidí potýká se sociálními a ekonomickými obtížemi. Firma využívá vlastní stálé zaměstnance, což zachovává vynaložené prostředky v Česku a pomáhá této lokalitě.

Zdroje pochází z dotačního programu LIFE Nature and Biodiversity.

Revitalizace vodních prvků Biodiverzita Nedostatek vody a sucho Zeleň v krajině 

Lokalita:
Malý Bor, Šumava, okres Klatovy
Realizace:
2020
Autor:
Ing. Vendula Koterová, Vodohospodářský rozvoj a výstavba akciová společnost
Zhotovitel:
GRACCULUS s.r.o.
Investor:
Správa Národního parku Šumava
Kontakt:
Sabina Flahou Navrátilová
sabina.navratilovahaha.@npsumava.cz
Tato stránka využívá cookies. Kliknutím na „Rozumím“ souhlasíte s pravidly ochrany osobních údajů.