Volná krajina
Krajinný park Lítožnice Foto: Vojta Herout, www.nafotime.cz

Krajinný park Lítožnice

Příměstská krajina mezi pražskými Běchovicemi a Dubčí se v posledních letech proměnila k nepoznání. Místo napřímeného koryta Říčanky byl obnoven přirozeně meandrující mělký potok s podmáčenými loukami a množstvím tůní. Místo třech rybochovných rybníků v havarijním stavu je zde jeden velký Lítožnický rybník s extenzivním chovem ryb, ostrůvky, rozsáhlými litorálními porosty a tůněmi. Stěny pro ledňáčky, písečná duna, zimoviště, mrtvé dřevo a odumírající stromy v zátopě rybníka tvoří útočiště pro mnoho druhů zvířat. Oblast díky všem těmto změnám umí lépe hospodařit s vodou za sucha i za vysokých průtoků vody. Více také láká k procházkám a rekreaci v přírodě.

Přínosy adaptačního opatření

 
Co opatření řeší
Opatření proti suchu a protipovodňová ochrana se kolem Lítožnického rybníka kombinují s podporou biodiverzity a rekreačním potenciálem příměstské krajiny. Podařilo se zde zadržet vodu prostřednictvím vodní nádrže o rozloze bezmála jedenáct hektarů a plnohodnotně revitalizovat vodní tok Říčanka, který byl v minulosti napřímen.

Slovy jednatele autorské společnosti Lukáše Řádka “projekt je mimo jiné výsledkem výborné synergie mezi investorem a projekční kanceláří. V průběhu náročného projektování docházelo ke společnému a pozitivnímu zdokonalování myšlenek, které vedly k ideálnímu cíli. Projekt tak dokonale naplnil potenciál zájmového území mnoha celospolečenskými funkcemi.”
 
Jak to funguje
Nejprve byly odbahněny rybníky V Mejtě a Nový, odstraněny byly jejich dělicí hráze a výpustní zařízení. Celkem se z těchto dvou rybníků vyvezlo více než 48 tisíc kubických metrů materiálu. Tam, kde se na dělicích hrázích nacházely hodnotné nebo vzrostlé stromy, vznikly ostrovy budoucího velkého Lítožnického rybníku. Některé stromy byly ponechány i přímo v zátopě k samovolnému rozkladu.

Myslivecký rybník zůstal napuštěný nejdéle, aby byla v lokalitě bez přerušení zachovaná vodní plocha pro vodní ptáky a obojživelníky. Později z něj bylo odvezeno dalších 20 metrů kubických materiálu. Všechen materiál byl přitom použit v lokalitě pro modelaci terénu. Modelovány byly nové tůně i písečné duny. Postupně byla obnovena také původní historická hráz a byla dostavěna její chybějící část, aby bylo možné napustit celý velký Lítožnický rybník.

Pro revitalizaci Říčanky posloužila celá údolní niva potoka. Délka nového koryta je o tři sta metrů delší než koryto původní. Vznikla také soustava větších a menších tůní o celkové ploše bezmála šest tisíc metrů čtverečních. V jedné tůni byl břeh upraven tak, aby vznikla kolmá stěna pro ledňáčky. Stromy, které musely být pokáceny, posloužily jako mrtvé dřevo do potoka i do tůní. Původní koryto je nyní zasypané, pouze na jednom místě zůstala tůň.

Celá plocha nivy je oseta travní směsí květnatých luk. Přes potok nyní vedou dva brody z balvanité rovnaniny a dvě povalové lávky. Brody se ve vodním toku vytvářely až po dokončení úprav, kdy zde byl normální průtok vody, aby měly správnou výšku.

Do budoucna se chystá ještě výsadba sadu republika, který bude vysázen v půdorysu České republiky a stromy zde budou rozmístěny podle toho, v které lokalitě nejčastěji rostou.
 
Původní stav
První zmínky o rybnících v této lokalitě pochází už ze 16. století. Podoba a počet rybníků se postupně proměňovaly. Před zahájením revitalizace zde byly tři rybníky. Myslivecký z roku 1953, Nový a V Mejtě z let 1969 až 1970. Všechny tři rybníky byly vybudovány jako boční a potok Říčanka protékal mezi nimi. Stav rybníků však byl kvůli zanedbané údržbě havarijní. Zbytky vodních ploch postupně zanikaly a přemíra sedimentů bránila rozvoji fauny a flóry. Paradoxně v nejlepším stavu byla hlavní hráz, která sloužila několik staletí. Boční dělící hráze budované v 60. a 70 letech byly zcela zerodované a místy široké jen několik desítek centimetrů.

Potok Říčanka pod Lítožnicí ztratil přirozený charakter již dávno v minulosti. Koryto je napřímené již na mapách z roku 1848. V 60. letech minulého století byl potok celý zpevněný dřevěnými oplůtky. V minulosti to bylo považováno za přírodě blízké opatření, s odstupem let však taková opatření hodnotíme jinak.
 
Údržba
V nákladech na provoz je potřeba zohlednit údržbu a pravidelné kontroly Lítožnického rybníka, kosení luk, probírky a prořezávky lesních porostů a opravy cest a mobiliáře. Náklady na tyto práce se nyní odhadují na 300 tisíc korun ročně.

Ohledně kosení nyní funguje dohoda s místním zemědělcem, který lokalitu kosí dvakrát ročně zdarma a nechává si seno.
 
Proč to není jinak
Při projektování nové podoby lokality bylo důležité zohlednit vedení vysokého napětí, plánovanou výstavbu silničního obchvatu a přeložku silnice 511. Variantně se posuzoval pouze rybník – rozhodovalo se, zda bude průtočný, nebo boční. Nakonec byla zvolena průtočná varianta, aby obtoková strouha netvořila bariéru kolem rybníka.
 
Největší výzvy a překážky
Před zahájením revitalizace bylo nutné vyřešit majetkoprávní vztahy. Rybník V Mejtě spravovala původně městská část Dubeč, která také přišla s myšlenkou revitalizace a oslovila s ní hlavní město. Nový a Myslivecký rybník vlastnila společnost Xaverov, která souhlasila s odkupem – i vzhledem k havarijnímu stavu rybníků. Poté už zbývalo jen několik menších pozemků pod hrázemi, které vlastnil Státní statek Jeneč v likvidaci. I tyto pozemky se nakonec podařilo vykoupit, celé území bylo majetkově sceleno a bylo možné ho začít revitalizovat.

Velkou výzvou a současně překážkou byla ochrana přírody. Lokalita je totiž přírodní památkou a bylo důležité zachovat kontinuální podmínky pro vodní ptactvo a obojživelníky. Nebylo tedy možné zrušit a vypustit všechny tři rybníky najednou, pracovat se muselo postupně.

Další výzvu přinesl archeologický průzkum. V rozšíření zátopy rybníka a prodloužení hráze byly objeveny rozsáhlé pozůstatky germánského osídlení z doby římské a pozůstatky středověké zaniklé vesnice Lítožnice. Rozsáhlý průzkum nakonec trval až do roku 2020. S tím, co zde archeologové našli, se návštěvníci lokality v budoucnu seznámí díky naučné stezce. A aplikace v mobilech by jim mohla ukázat, jak to zde před 2000 let vypadalo.
 
Zkušenosti z provozu
Nečekané nepříjemnosti provázely stavbu nového požeráku. Jak se později ukázalo, poddodavatel neměl s výstavbou dostatečné zkušenosti a při obetonovávání potrubí mu nedostatečně ukotvené trouby vyplavaly. Druhý pokus dopadl lépe, ale po dokončení požeráku a zasypání hráze vyšlo najevo, že požerák i odpadní potrubí je o 45 centimetrů výše, než byla projektovaná kóta. Vznikl tak nevypustitelný prostor o velikosti přibližně jeden a půl hektaru. Požerák i potrubí byly tedy zbourány a stavělo se ještě jednou. Při bourání se navíc zjistilo, že konstrukce požeráku nebyla propojena výztuží se základy. Až třetí pokus dopadl tak, jak projekt předpokládal.

Na zkušenosti z provozu je zatím brzy, lokalita byla zpřístupněna teprve nedávno. Už nyní se ale díky zamokření potoční nivy zvyšuje hladina podzemní vody.
 
Kolik to stálo
Náklady projektu dosáhly 54 milionů korun.
Projekt byl financován z rozpočtu Hlavního města Prahy.
Návratnost ani úsporu investor u tohoto typu investice nevyčísluje. Při zajištění údržby je životnost neomezená.

Revitalizace vodních prvků Zemědělská krajina Biodiverzita Povodně a přívalové srážky Nedostatek vody a sucho Zeleň v krajině 

Lokalita:
Praha-Běchovice, Praha-Dubeč, okres Hlavní město Praha
Realizace:
2017-2020
Autor:
Hlavní projektant ENVICONS s.r.o., některé části technických objektů Ekotechnik Inženýring s.r.o.
Zhotovitel:
Lesy hl. m. Prahy, Nowastav a.s., Pas Natura s.r.o., Stavby rybníků s.r.o., Aquasys s.r.o.
Investor:
Odbor ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy
Kontakt:
Jiří Karnecki (OOP MHMP)
jiri.karnecki@praha.eu

Lukáš Řádek (ENVICONS)
lukas.radekhaha.@envicons.cz
Tato stránka využívá cookies. Kliknutím na „Rozumím“ souhlasíte s pravidly ochrany osobních údajů.